FotoBlog - Co ruší můj spánek

Tak už jsem zase v noci nespala. Ale nemohl za to ani Měsíc, ani rozbouřené geomagnetické pole, ani chrápání mého muže, nýbrž daňčí guláš. Do podkroví, kde spíme, proniká celé dopoledne i přes zavřené dveře líbezná vůně smažené cibule, dušeného masa, papriky, gulášového koření…, která se (pro mne) v noci mění na nesnesitelný zápach. Po pár hodinách převalování musím vstát, najít vonný olejíček, nanést ho na ruce, a ty si dát před nos…

Nos je úžasný detektor. Ještě v dospělosti si pamatujeme vůně z dětství, a to i nejútlejšího. Ví se, že dítě bezpečně pozná vůni své matky. Vůně nás vracejí k lidem i do míst, dokonce i do situací… Jsme na různé pachy individuálně citliví, vnímání některých vůní máme nejspíš podobné, u jiných se naše pocity diametrálně liší. Např. když vykrajujete shnilou cibuli, ruce po ní páchnou, i přes pečlivé mytí a drhnutí, týden (byla jsem na brigádě v konzervárně, musím to vědět). Česnek se z těla dostává zákeřně každým pórem, tedy páchneme po česneku, ale dokonce po něm páchne i ručník, do kterého jste se otřeli. Některé vůně není těžké si vybavit. Vůni vzduchu v létě po dešti, vůni smůly, citronu, levandule, právě posečené louky, horského sena atd. atd. Pak máme vůně specifické „osobní“. Já jsem si pořídila maciejku, která o prázdninách voněla u babičky a dědy po celém dvoře. Když k ní přivoním, jsem přenesena do dětství. Voní mi dokonce i stáj, protože děda byl nočním hlídačem u koní, a já jsem mu občas přinášela svačinu a obdivovala ta nádherná zvířata…

Když mi bylo mezi sedmi a jedenácti, chodili jsme někdy na návštěvu ke svobodné paní učitelce Novákové. Dodnes si vybavuji vůni jejího pokoje. Byla silnou kuřačkou, používala těžký parfum, pila velké množství kávy, všude ležely hromady knih a jedna kočka a do této stabilní směsice pachů, která ji všude provázela, se o Vánocích přimísila vůně čerstvých kakaových měsíčků s cukrovou polevou. Voněly a chutnaly podobně jako voněl pokoj, ale pro mne byly báječné!

Na vůně se dá zvyknout. Pach chemičky, u které žijeme, už nevnímáme, také prasečák vnímá pouze návštěvník... A my, kteří žijeme u lesa, máme kolem sebe tisíce nádherných vůní. I vůni posečené louky, sena, smůly, levandule… a jednou za čtvrt roku nádherná vůně guláše… 😄