FotoBlog - David a Goliáš

To ne. Tak se tento příspěvek nazvat nedá, protože těch Davidů, které mám na mysli já, je v tomto případě na tisíce.

Po několika výpravách za jarními květinami jsme se dnes s Barry vypravily do lesa. A tam jsem to uviděla. Bílá barva dřeva z čerstvě zlomeného stromu svítila na dálku. První myšlenka byla, že se do něho trefil blesk, ale protože tady letos ještě bouřka nebyla, musela jsem se mýlit. Čím jsem šla blíž, tím jsem mohla lépe odhadovat, co zlomilo tohoto obra. Hniloba z původně poraněného kmene? Skutečnost jsem odhalila až teprve u něho. Byli to mravenci - Davidové. V kmeni po nich zůstaly dole piliny (tam už byla i hniloba) a čím dál výš nádherné „stavby s otvory a cestami“. A tito maličcí tvorové dokázali porazit obrovský smrk. Kmen měl v průměru minimálně půl metru. Jak padal, mírně se zkroutil a jeho kůra praskla. A tam po celé délce stromu byly hrudky a kuličky smůly. Také „živé“ bílé dřevo bylo pokryto stékajícími kapkami zlatavé smůly, jako kdyby strom plakal. Bylo to současně smutné a fascinující. Jak se stane, že si mravenec vyhlédne strom, kam zavede kolonii? Kdo rozhodne, že právě tady bude to nejlepší mraveniště? Pak se tam usídlí, strom zmaří, opustí a jdou hledat další? 🤦

Ale jejich „stavby, tunely, otvory,,,“ mě fascinují. Občas si kousek jejich díla přinesu domů a fotografuji je. (Vlastně nyní mám ve složce „příští tisk“ právě tuto mravenčí práci, takže se dostane co nevidět i na moji výstavu.)

Na dnešní procházce jsem ale také uviděla zkázu mraveniště, o kterou se postaralo nějaké zvíře. Takovou černou vrstvu pracujících mravenců jsem nikdy v životě neviděla.