Včera jsem pracovala na zahrádce, pekla chleba a vázané koláče, trhala šípek, kiwi… A měla toho plné zuby. Rozhodla jsem se, že by to chtělo zrelaxovat v lese. Jenže. Co když najdu houby? To bych si přinesla další práci, a to jsem nechtěla. Mám naštěstí přítele na telefonu, a ten houby chtěl. Super! Vyrazily jsme tentokrát bez mobilu a foťáku, protože bylo hodně po čtvrté, tedy na fotografování špatné světelné podmínky, a pak stejně nebude co fotit…
V lese bylo hub dost. Hlavně hnědých hříbků. Asi 200 metrů od chaloupky a 50 pod ní mi přišlo, že jsem dlouho neviděla Barry. Zvednu tedy hlavu a kousek přede mnou leží kráva. Zjistila jsem na první pohled, že kráva ležící v lese je nejméně dvojnásobně velká než kráva ležící za ohradníkem, a tak jsem pomaličku odcouvala do bezpečné vzdálenosti. A hned mi došlo, že nemám foťák!!! Vyhodnotila jsem to tak, že krávu v lese vyfotit musím, a tak jsem co největší rychlostí vystoupala prudký kopec, doběhla domů (sípajíc), popadla foťák a běžela zpět za krávou. Našla jsem ji ve stejné pozici, jak jsem ji opustila, a tak jsem pořídila pár unikátních záběrů. Teprve potom jsem volala majiteli. “Můžete přečíst její číslo?” Ani náhodou. To bych musela jít až k ní. “Tak já to vyřeším jinak.” Chvíli jsem ji (z bezpečné vzdálenosti) sledovala, majitel nejel, a tak jsem pokračovala v houbaření.
Asi za půl hodiny jsem se vracela. Jenže kráva už v lese nebyla. Pak mne napadlo vyjít z lesa na louku. Pásla se kousek ode mne. Opět jsem pořídila nádherné záběry krávy v podzimních dekoracích. A hlavně jsem měla velkou radost, že není zraněná (a že jsem se vrátila pro ten foťák).