Asi ve vzdálenosti 200 m od nás vede silnice. Právě od ní k nám přivedl soused asi v osm večer čtyři maličká koťata. Prý se ho “chytila” a neuměl je setřást (někdo je tam vyhodil), dovedl je cestou domů k nám, a pak potajmu a rychle zmizel. Božínku, co s nimi? A hned čtyři! Byla hubeňoučká a jistě předčasně odebraná od mámy. Hlasitým čtyřhlasem se dožadovala něčeho k jídlu, kámen by se ustrnul, natož já. Ohřála jsem trochu mléka z farmy, naředila vodou a nabídla maličkým. Vmžiku v nich zmizelo, a tak dostala ještě jednu mističku a také malé kočičí granule… A potom bedýnku s dekou, aby mohla spát. Kluci byli nadšení, ale měli zakázáno na ně sahat, a tak se těšili jejich nečekanou přítomností, jenže já měla obrovskou starost, co s nimi. “Pročesala” jsem weby a hledala blízké útulky, do jednoho jsem napsala, ale pak mne napadlo je co nejlépe nafotit a nabídnout na sociálních sítích.
Zajímavý byl vztah našich domácích mazlíčků k nim. Kocour Jasmína spal doma, když se tu objevila. Bála jsem se, aby je nezabil, ale bál se jich. Silně na ně vrčel a utekl. Theuška je viděla jen z dálky a domů vůbec nepřišla. Když se ani jedna nevrátila ani druhý den, hledala jsem je v okolí a našla ve vzdálenosti asi 100 m od domu, a tak jsem jim tam zanesla granule. Pokud byla koťata u nás, kočičky domů nešly. Barry byla ostražitá, ale jí se zprvu naopak bála koťata, ale za nějaký čas už procházela pod jejím břichem.
Přes odpor kluků zůstala koťátka na noc venku v bedýnce. Jako kdyby jim bylo vše jasné, stočila se do jednoho čtyřbarevného klubíčka a uložila se ke spánku. Ráno v osm jsem už měla na Facebooku přes 150 laiků a dvě zájemkyně (nakonec jich bylo šest). To jsem si oddechla! Zavolala jsem jim, abych zjistila, jaké budou mít paničky. A pak už jsem se jenom radovala. Lepší televizi bych nenašla. Koťata byla velice hravá a dováděla, prala se… a my všichni jsme se na ně dívali. Postupně se dostala všem na klín, také byla od všech mazlena a svojí vynalézavostí se dostala i domů… Druhý den odpoledne se Zrzek a Čertík dostali do Šonova na statek s koníčky a Mourek s Bubáčkem další den odpoledne do Vysokého Mýta. Byli jsme s nimi dva nádherné, radostí a láskou naplněné dny (A někde ve skrytu Duše bychom si je chtěli všechna nechat. Nebo alespoň dvě, nebo třeba jen Mourka…)