FotoBlog - Kalokvět

Povídání o kalokvětu začnu poměry v rodině mé mamky. Byla ze tří sourozenců a se svými rodiči přišla do Čech po roce 1945, kdy česká vláda vyzvala krajany v Polsku, aby se vrátili do své milované vlasti a osídlili pohraničí. Ale moje povídání o této události a jejích následcích sem nepatří. Velice těžké osudy rodinu stmelily a utužili vztahy, a tak nemohlo být harmoničtějšího a láskyplnějšího prostředí. Já jsem v něm vyrůstala, a tak mi to připadalo “normální”, ale každá příchozí osoba z jiných poměrů (např. můj manžel) byla neuvěřitelně zaskočena tou vzájemnou láskou a úctou. 

Jak jsem je milovala! Jistě také proto, že všechny tři rodiny žily v západních Čechách ve Stříbře a okolí. Jezdívali jsme tam třikrát za rok. a já zůstávala u babičky a dědy na prázdniny. Ale přišel čas, kdy se začali vytrácet… Jeden po druhém odcházeli, prarodiče, strejdové, rodiče a teta. Poslední nás opustila teta Alenka, kterou jsem měla velice ráda. Když jsme odjížděli z pohřbu, bratranec mě zaskočil otázkou, zda si nechci něco odvézt na památku, třeba kalokvět. Věděla jsem, že o něj nedokážu pečovat, věděla jsem, že v zimě nemá kde přezimovat, věděla jsem, že přes léto nemá kde stát… A souhlasila jsem. 🤦 Odvezli jsme si ze Stříbra obrovský vypoulený květináč s nacpanou velikou květinou. Od tety…

První, co jsem udělala, bylo to, že jsem květináč rozbila, abych rostlině udělala ve větším květináči více životního prostoru. (Teprve potom jsem zjistila, že kvete pouze tehdy, když jsou její kořeny v květináči co nejvíce nahuštěné.) A také jsem důkladně prolila. (A pak si přečetla, že kalokvět má rád sucho.) 🙂

A tak není divu, že nekvetl. Teta, milovnice a pěstitelka kytiček všeho druhu, se na to z nebe asi nemohla dívat, a tak letos zasáhla… K mému překvapení a velké radosti kalokvět vykvetl pěti nádhernými květy. Děkuji. 💗