FotoBlog - Námluvy světlušek

Píšu fotoblog. Jenže rozhodla jsem se vložit příspěvek, ke kterému nemám foto. Jde totiž o noční tvory, a na pořízení jejich fotografií nevlastním vhodný foťák. Nepostojí, nečekají, jsou nepolapitelní. A když, tak velmi obtížně. Světlušky (Lampyris noctiluca). Díky abnormálně teplým dnům a nocím se jim velice daří. Pozoruji je už pět večerů, což je výjimečné. Samečci se se samičkami domluvili, že bude dobré sjednotit dobu, kdy půjdou ven. Tedy námluvy začínají každý večer kolem půl desáté a hlavní hemžení končí před jedenáctou. Pak se sem tam ještě objeví některý opozdilý sameček, ale počty kolem deseti ve vzduchu už ne. Pamatujete si od Jana Karafiáta, že létají pouze broučci? A to je fakt. Samičky vylezou ze země, uvelebí se někde v trávě a čekají, až si ji sameček najde. Když je hodně samečků, trvají námluvy delší dobu, protože se všichni snaží najít samičku. A to bude ten letošní světluškový rok.  

Ale jinak je jejich život v podobě svítících broučků (mušek) velice krátký. Po sváření velice brzy uhynou, sameček dřív, samička naklade vajíčka (dokonce někdy svítící), a tím splnila svoji roli. Zato larvy mají život dlouhý. Tři roky žijí v zemi a vylézají, aby požíraly slimáky a hlemýždě a převlékly košilku až desetkrát.  

Když sedíte v teplé noci na zápraží, voní lípy, popíjíte šampaňské, jíte k tomu jahody ze zahrádky, svítí veliký růžový Měsíc a ještě létají světlušky, tak je to romantika, jak má být. (Mimochodem, víte, že růžový Měsíc se nejmenuje podle barvy ale podle doby, kdy rozkvétají růže?)