Každé jaro se tady pravidelně objeví dvě sršně. Létají na stejné trase, víme o nich a považujeme je za místní obyvatele stejně jako Jasmínu, motýly nebo Barry, Až letos je vše jinak. Ten pár asi někde vyprávěl o krásné klidné horské lokalitě, kde lidé neubližují sršním, a tak se mladá královna rozhodla, že založí kolonii na naší půdě. Už kdysi tam strakapoud udělal díru, aby se dostal na hnízdo vos. Nejprve jsme to nechápali a mysleli jsme si, že nám devastuje dřevěný štít, ale pokud jsme mu otvor překryli, udělal si jiný vedle. Teprve asi napočtvrté nám došlo, že nás zbavuje vos na půdě, a tak jsme mu tam otvor nechali. A právě tohoto otvoru sršně využily. Až zvláštní hučení nás upozornilo, že je na naší půdě něco jinak. Když jsme tam potřebovali jít, což není neobvyklé, tak jsme plnili bobříka odvahy, neboť strážní sršni svůj domov dobře hlídali. Hnízdo se zvětšovalo dalšími a dalšími patry a vrstvami až k dnešnímu dni dosáhlo velikosti okolo 50 cm. Co teď?
A tak jsem sáhla po odborné literatuře, abych zjistila, jak to s nimi bude dál. Neměli jsme strach, protože víme, že sršni brání hnízdo, ale také obyvatele, kteří poskytli (i když nedobrovolně) stavbu. Za celou dobu na nikoho nezaútočily, zbavovaly nás komárů, much… A teď se blíží konec jejich kolonie. S mrazem přestanou krmit larvy, naopak je začnou z hnízda vyhazovat, budou jim ubývat síly s ubývající potravou… a nakonec zůstane mladá královna nebo víc, které zalezou za kůru, do škvíry trámu, kde přečkají zimu, aby na jaře založily novou kolonii. (Jen doufám, že to nebude na naší půdě.)