Bude to jistě měsíc, co jsem se vracela z kraje domů kolem pastviny, kde se právě pásly krávy. Všimla jsem si, že jedna je opodál a vedle ní stojí na velmi vratkých nohách právě narozené tele. Nedalo mi to a zastavila jsem auto, abych ten zázrak sledovala. Nedovolila jsem si jít blíž, abych je nerušila, ale měla jsem s sebou naštěstí malého Soníka, a tak jsem udělala z dálky pár snímků a také natočila video, kde je vidět, jak telátko vrávorá a dokonce padá, když ho máma silně olízne, a pak velice obtížně vstává. Tento příběh zrození se mi zdál natolik silný, že jsem ho zveřejnila na FB ve velice početné skupině Orlické hory. Líbil se mnoha lidem.
Asi po třech dnech zaťukal na okno majitel stáda a ptal se, kde přesně se tele narodilo. Prý jeden ze zaměstnanců viděl můj příspěvek na FB, ale malé tele nikde s krávou chodit neviděl. Ukázala jsem mu fotografie, a on podle barvy krávy poznal, která by to měla být. Poděkoval a odešel. Měla jsem radost, že FB pomohl.
Ale to nebyl konec příběhu. Ten jsem se dozvěděla nedávno. Celé stádo bylo druhý den po mém filmování přehnáno na jinou pastvinu, bohužel bez telete, protože nikdo nevěděl, že se narodilo. Teprve podle mé reportáže ho zaměstnanci po třech dnech našli ležet na stejném místě. Bylo vysílené ale živé, jenže jeho matka už na něj zapomněla a nepřijala ho. Naštěstí se našla náhradní matka v jiném stádu. Tele díky Facebooku přežilo.