Ne. Nemyslím proměnu krajiny ve staletích ani desetiletích, dokonce ani den po dni. Já mám na mysli proměnu v několika minutách. Ano. Během velmi krátké doby se krajina zcela změní. Dnes ráno jsem to zažila znovu. Moje cesta z postele na louku trvá nanejvýš dvě minuty, a přesto jsem nestihla nafotit sluníčko. V ložnici z okna jsem ho viděla, ale když jsem doběhla na louku, bylo už schované v mlze. A za dalších pár minut nebylo vidět na krok. 🤦
A kdo tohle neví, klidně dá nemalou částku za fotografování v nějaké atraktivní lokalitě. Nedovedu si představit, že odjedu do neznáma a tam se bude zrovna něco „dít“. Tedy buď je to pro fotografa tak velká „exotika“, že fotografuje všechno (i to, co by místní nikdy nefotily, protože jsou to běžné scenérie) nebo jim třeba nevyjde počasí a peníze vynaložené na vznik super fotografií jsou pryč. Samozřejmě se někdy poštěstí a fotografie se povedou, ale je to loterie.
Fotografování krajiny je o něčem mimořádném. Hory neutečou, jsou tam po staletí relativně neměnné… Takové hory fotografuje návštěvník, pro kterého jsou něco nového. Ale domorodec je hlídá a každou chvíli sleduje, protože i hory dokážou být jiné, zvláštní, neobvyklé, a pak je teprve důvod k fotografování. Např. mají zvláštní světlo, jsou krásně nasvícené mlhy, nezvykle barevné mraky… což trvá několik minut. A kvůli tomu já často běhávám 350 nebo 770 metrů na místa s dobrým výhledem. Někdy ten výjimečný obraz stihnu, většinou ne (v hlubokém sněhu je to obzvlášť náročné), protože za tu dobu se z úžasné krásy stane krása běžná.